Díky vs. kvůli

Místo díky má být užita předložka kvůli

Stále častěji se v beletristických či odborných textech nebo v novinových článcích a zprávách objevuje záměna předložek díky a kvůli. Nedávno jsem si této stylistické hrubky všimla v knížce Marcely Mlynářové V padesáti na začátku. Této chyby se autorka dopustila na straně  96, a to hned dvakrát.

Pravidlo pro psaní těchto dvou předložek je následující. Pokud se jedná o pozitivní skutečnost, užívá se předložka díky (zásluhou něčeho). Naopak v negativním smyslu se píše předložka kvůli (vinou, následkem něčeho).

Co: 

Kde: 

Redaktoři televizních zpráv na Nově opět perlili

Vražda v Karviné

Že se na večerní Televizní noviny na Nově dívá více diváků než na zprávy veřejnoprávní televize, je známá věc. A ačkoli já k nim nepatřím a nevidím důvod své rozhodnutí měnit, včera jsem přece jen udělala výjimku a zprávy na nově začínající v půl osmé jsem si pustila.

Hned v úvodní reportáži jsem se však ujistila, resp. odfláknutá práce redaktorů večerních zpráv na Nově mě opět přesvědčila, že sledovat tento program je akorát tak ztráta času. Jak je zřejmé z vložené fotky, obsahovou stránku jednotlivých reportáží, která je častokrát úděsná, dohání už i ta stránka jazyková...

A z toho mi vychází jediné, že by se redaktoři večerních zpráv na Nově měli méně snažit emocionálně působit na své diváky a spíše se zdokonalovat ve své profesi tak, aby přinášeli věcné, stručné, srozumitelné, korektní a jazykově správné informace, potažmo reportáže.

Co: 

Kde: 

Knižní výrazy ve zpravodajském žánru?

Knižní výrazy ve zpravodajském žánru?

Užití knižních výrazů v žurnalistickém stylu má své opodstatnění, pokud se bavíme o intelektuálně náročných esejích nebo umělecko-odborných textech. Co se týče zpravodajského žánru, zde mi smysl užití knižních výrazů jaksi uniká.

Krátké zprávy, které nás informují o dění ve světě, rozhodně nemají mít žádné umělecké ambice, naopak zde jsou forma zprávy stejně jako použití srozumitelných výrazových prostředků jasně dané. Tudíž použít ve zpravodajském textu knižní výraz oslyšeni, tedy sáhnout po knižních jazykových prostředcích, působí akorát tak chaos v čtenářově mysli nebo vyvolává otázku, proč autor použil v takovémto textu vysoce spisovný výraz?

Podle mého za tím mohou stát tři důvody: buď se autor článku zbláznil, nebo vstával moc brzy či po večerech sepisuje historické romány, intelektuálně náročné eseje nebo ryze odborné texty a do knižních výrazů, které mohou nést určitý patos, se prostě zakoukal :-)

Co: 

Kde: 

Opět jedna „výživná“ jazyková hrubka

Správný tvar: obuvi

Na webových stránkách, které nabízejí k pronájmu bowlingové dráhy, jsem se dočetla, že je možnost zapůjčení obuvy. A sakra! Někdo by měl dotyčným, kteří webovky spáchali, zopakovat, podle jakých vzorů skloňujeme substantiva ženského rodu. Pak by totiž nedošlo k takové hrubce, která se vyjímá na stránkách společnosti. Obuv skloňujeme podle vzoru kost, tudíž jediný správný tvar je obuvi (jako kosti).

Co: 

Kde: 

Pravopis v článcích Moravskoslezského deníku

Dokonalá shoda podmětu s několikanásobným přísudkem

Moravskoslezský deník se zase v jednom ze svých článků vyznamenal, resp. autor článku či redaktor, který měl na starosti jazykovou korekturu. Pravopisná hrubka v přísudku se může stát leckomu, ovšem nad pravopisnou hrubkou v přísudku několikanásobném, který má v předcházejících slovesech správnou koncovku (děti bily a týraly chlapce), ale poslední sloveso má koncovku -i (donutili), ačkoli podmětem jsou pořád tytéž děti, to mi zůstává rozum stát (a jak je na článku vidět, nejen mně). (Napadá mě však ještě jedna varianta, možná že pravopis je v článku užit správně a pak by byla chyba v interpunkci. Pokud by tomu tak bylo, před a donutili chybí čárka, což by znamenalo, že svléknout se do naha chlapce donutili policisté.)

Co: 

Kde: 

Další kniha pro děti bez jazykové korektury!

Babička, nebo rybička?

Nakladatelství pro děti Axióma vydalo knihu tří pohádek Červená karkulka, Jeníček a Mařenka, Zlatuška a 3 medvědi, která se pyšní nádhernými barevnými ilustracemi, propracovanými do posledního detailu, na něž je radost pohledět. Na co však radost pohledět není, je jazyková úprava (potažmo redakční zpracování) knihy.

Je pravda, že jsem přečetla jen první pohádku nazvanou Červená karkulka, a protože jsem narazila na plno překlepů, na čtení dvou zbývajících pohádek se rozhodně nechystám. Barevné obrázky si však s radostí prohlédnu, jsou opravdu vydařené, ilustrátorce Anetě Žabkové se ilustrace povedly na výbornou (můžu zhodnotit jak ze svého pohledu, tak z pohledu svých malých dětí, které obrázky zaujaly na první pohled a které se k obrázkům rády vracejí).

Škoda jen, že odpovědný redaktor nevynaložil více úsilí, aby kniha dopadla i po jazykové stránce dobře. Můj osobní názor je, že se na jazykovou korekturu knihy úplně vykašlal. Naštěstí všechny tři pohádky jsou natolik známé, že stačí jen listovat knížkou, prohlížet obrázky a pohádky můžete svým dětem vyprávět sami, aniž byste se museli trápit nad jazykovou úrovní tak krásně ilustrované knížky. 

Co: 

Kde: 

Pozor na ledabyle napsané články!

1. verze článku o ledabylém čištění dětských zubů
Na video.idnes.cz se objevil krátký článek o ledabylém čištění dětských zubů, který sice obsahoval jen pár vět, zato se v něm objevilo hned několik překlepů a pravopisná hrubka.
Neznalost pravopisu se projevila ve slově ledabylé (podle red. idnes: ledabilé). Jakmile se v diskusi pod článkem vyskytlo, že přídavné jméno ledabylé se píše s tvrdým y, redakce po pár dnech zahájila nápravu (rozuměj: nadpis článku opravila). Nicméně stále v článku zůstává překlep, který by se měl, milá redakce idnes.cz, taky opravit.

Co: 

Kde: 

Překlep v článku Moravskoslezského deníku

Hodí vs. chodí

Nedávno se mě někdo ptal, jestli moje práce jazykové korektorky není přežitek. K čemu prý je platit si služby jazykového znalce, když si ve Wordu může člověk zadat kontrola pravopisu a funkce mu vyhledá pravopisné a jiné chyby?

Například dnešní ukázka je důkazem toho, že zapnutá funkce kontrola pravopisu „nezvýrazní všechny jazykové nedostatky“, navíc taková slova, která v české slovní zásobě existují, nepodtrhne vůbec, ačkoli uvedená v textu nedávají žádný smysl (tak je tomu i zde v článku Moravskoslezského deníku, kde má být místo slova hodí uvedeno slovo chodí).

Co: 

Kde: 

Téma vs. tematický

Adjektivum tematický se píše s krátkým e

Už několikrát jsem při své práci narazila na přídavné jméno tematický, které je uváděno nesprávně jako tématický, tedy s dlouhým e (tomuto tématu jsem se věnovala již dříve na svém blogu). Někdy nás může mást, že téma píšeme s dlouhým e a podstatné jméno tematika a přídavné jméno tematický s krátkými vokály. Je třeba si zapamatovat, že tematicky, tematický jsou slova odvozená od podstatného jména tematika (soubor témat), které se prostě píše s krátkým e, tudíž není důvod adverbium a adjektivum psát s dlouhým e. Jediná možná varianta psaní slov odvozených od substantiva tematika je tematický, tematicky.

Oproti tomu podstatné jméno téma (základní myšlenka) píšeme vždy s dlouhým e. Sice je to slovo přejaté z cizího jazyka, ale ustálené ve své psané jazykové podobě a píšeme je vždy s dlouhou samohláskou.

Co: 

Kde: 

Stránky