Kniha

Pravopisná hrubka v knížce pro děti z Edice ČT

Píše se jedině štrúdl!

V knížce Jiřího Žáčka Krysáci jsou zase spolu, kterou vydala Česká televize v Edici ČT v roce 2016, se na straně 13 objevila pravopisná hrubka ve slově štrúdl. Ačkoli se štrúdl píše jedině s ú, podoba slova s ů je velmi obvyklá, a pro mě tedy nikterak překvapující. Pro některé lidi je však velkým překvapením, že štrúdl se píše s ú, a dožadují se logického opodstatnění či pravidla, podle kterého by si pravopis slova štrúdl odvodili. Jenže takové pravidlo prostě neexistuje. Jak by podotkl Eda, laboratorní potkan z Prahy a jeden z protagonistů jmenované knihy: „Máme tu problém, pánové!“ Nezbývá nám nic jiného než si pravopisnou podobu slova štrúdl navždy zapamatovat.

Co: 

Kde: 

Pravopisná chyba v další dětské knížce

Pravopisná chyba v další dětské knížce

Včera jsem si z knihovny půjčila moc pěknou knížku pro děti. Jmenuje se Vánoční knížka, napsala ji a ilustrovala Tereza Říčanová a v roce 2006 ji vydalo nakladatelství Baobab. Jenže i v tomto textu jsem narazila na pravopisnou chybu, která je zcela mimo mé chápání.

V knize je použita předložka z, která se váže se 7. pádem, tj. z novými hračkami. Ach jo, se 7. pádem se přece pojí pouze předložka s, tedy správně: s novými hračkami.

Suma sumárum, zase jedna kniha pro děti, která se vykašlala na jazykovou korekturu.

Co: 

Kde: 

Díky vs. kvůli

Místo díky má být užita předložka kvůli

Stále častěji se v beletristických či odborných textech nebo v novinových článcích a zprávách objevuje záměna předložek díky a kvůli. Nedávno jsem si této stylistické hrubky všimla v knížce Marcely Mlynářové V padesáti na začátku. Této chyby se autorka dopustila na straně  96, a to hned dvakrát.

Pravidlo pro psaní těchto dvou předložek je následující. Pokud se jedná o pozitivní skutečnost, užívá se předložka díky (zásluhou něčeho). Naopak v negativním smyslu se píše předložka kvůli (vinou, následkem něčeho).

Co: 

Kde: 

Další kniha pro děti bez jazykové korektury!

Babička, nebo rybička?

Nakladatelství pro děti Axióma vydalo knihu tří pohádek Červená karkulka, Jeníček a Mařenka, Zlatuška a 3 medvědi, která se pyšní nádhernými barevnými ilustracemi, propracovanými do posledního detailu, na něž je radost pohledět. Na co však radost pohledět není, je jazyková úprava (potažmo redakční zpracování) knihy.

Je pravda, že jsem přečetla jen první pohádku nazvanou Červená karkulka, a protože jsem narazila na plno překlepů, na čtení dvou zbývajících pohádek se rozhodně nechystám. Barevné obrázky si však s radostí prohlédnu, jsou opravdu vydařené, ilustrátorce Anetě Žabkové se ilustrace povedly na výbornou (můžu zhodnotit jak ze svého pohledu, tak z pohledu svých malých dětí, které obrázky zaujaly na první pohled a které se k obrázkům rády vracejí).

Škoda jen, že odpovědný redaktor nevynaložil více úsilí, aby kniha dopadla i po jazykové stránce dobře. Můj osobní názor je, že se na jazykovou korekturu knihy úplně vykašlal. Naštěstí všechny tři pohádky jsou natolik známé, že stačí jen listovat knížkou, prohlížet obrázky a pohádky můžete svým dětem vyprávět sami, aniž byste se museli trápit nad jazykovou úrovní tak krásně ilustrované knížky. 

Co: 

Kde: 

Vzít s sebou vs. házet sebou

Jediné správné znění je s sebou!

Už několikrát jsem v knížce, tištěném periodiku či na webu narazila na jazykový jev, který většina autorů, redaktorů, editorů, korektorů aj. nepovažuje za chybu. Jedná se o spojení předložky s a osobního zájmena sebou (tedy s sebou). V dnešním případě jde o hrubku v knížce Kláry Janečkové nazvané Ďábelská tvář. Zde korektor zapomněl doplnit před zájmeno sebou předložku s. Ale problémy s výrazy sebou a s sebou nemá pouze dotyčný korektor, ale tento nešvar je v české pisatelské společnosti vcelku běžný.

Abychom si psaní s sebou a sebou osvojili, je třeba si uvědomit, že předložka s se píše ve spojeních nést s sebou, vzít s sebou, vést s sebou, brát s sebou. Sebou bez předložky s se užívá po pohybových slovesech (pohyb zde vytváří původce svým tělem): házet sebou, mrskat sebou, škubat sebou, hýbat sebou. Prosté sebou je také součástí spojení jistý (sám) sebou, překvapený sám sebou, rozumí se samo sebou.

Co: 

Kde: 

Existuje výhrůžka i vyhrůžka, nikoli však výhružka

Existuje výhrůžka i vyhrůžka, nikoli však výhružka

Pravopisem podstatného jména výhrůžka a od něj odvozených slov jsem se zabývala již před půl rokem na svém jazykovém blogu. Dnes jsem znovu narazila na jeho nesprávný zápis v jedné své rozečtené knížce, a tak bych jen ráda připomněla, že u zápisu podstatného jména výhrůžka si lze vybrat ze dvou kodifikovaných variant – výhrůžka i vyhrůžka. U přídavného jména je možné volit také ze dvou variant: výhrůžný i výhružný, příslovce lze psát buď jako výhrůžně, nebo výhružně.

Co: 

Kde: 

Opět jedno nesprávně napsané „ztěží“

Opět jedno nesprávně napsané „ztěží“

V jedné z dalších knih tragicky zesnulé Simony Monyové, která se nazývala Konkurz na milence, jsem narazila na nesprávně napsané slovo „ztěží“. Není to tak dlouho, co jsem se pravopisem slova stěží zabývala na svém blogu.

Jediný správný zápis slova stěží je se s (s tíhou). Podoba ztěží neexistuje. Mnozí si toto slovo zaměňují za příslovečnou spřežku ztěžka, která se píše se z (z tíhy).

Vážně by mě zajímalo, kolikrát ještě narazím na takto nesprávně pravopisně zapsané slovo stěží.

 

Co: 

Kde: 

„Ztěží“ by potřebovalo jazykovou korekturu

„Ztěží“ by potřebovalo jazykovou korekturu

V knize Tchyně a uzený autorky Simony Monyové jsem narazila na pravopisnou nesprávnost, která by si zasloužila opravit. Pokud text prošel rukama jazykového korektora, pak se, dotyčný, styďte! Neexistuje slovo ztěží, nýbrž stěží (na začátku adverbia píšeme písmeno s).

Adverbium stěží nevzniklo spojením předložky z a příslovce těžko (ztěžka), ale spojením předložky s a substantiva tíže v 7. p. (stěží, dnes: s tíhou).

 

 

Co: 

Kde: 

Stránky